Jarní sen.

Zvolna mizí sníh se střech, hor a plání...

Přijde prý jaro, růže zas čarovně rozkvetou,

budou je trhat dívky, v malé tisknout dlani,

po stráních se rozběhnou hledat princeznu zakletou...

Zapadlé tůně v klínu lesů se rozesmějí

v leknínů záři a prudké zeleni trav.

Radostná srdce novou touhou se rozechvějí,

vidím ty profily milenců schýlených hlav,

jak z nalezeného květu si pohádku života předou

a sílu k němu v důvěrném hledají zraku...

Pak za noci milostné, s lunou v dálce tak bledou,

zvolna jdou k domovu mořem ohnivých máků...