Jarní slunce.

To mysterium zárodků a žití

jdeš požehnat, ó, svatý zjeve bílý,

svět nesmírný se před tvým světlem chýlí

a země lační tvoje teplo píti.

Jak píseň bouře tisíc tónů zní ti

vstříc z hájů, lesů, lučin v stejné chvíli

a mračna jako ptáci zabloudilí

se přec tvou tváří za obzory řítí.

Tvým před oltářem jako hříšník podlý

v prach bídný člověk klesá na kolena

a znovuzrozen k záři tvé se modlí.

V to nesmrtelné oplození ráno,

v ta mysteria spásy bezejmenná,

ó, věčné Slunce, budiž požehnáno!