Jarní večer.

Hle v dáli kotouč slunce žhavý

juž za chlumy se uklání

a snivě zírá do plání,

kde zlatí stromů květné hlavy

v posledním luzném zahrání.

Po stráních jiskří okna vzňatá

a leskem skví se každá chýž,

a ode dna až po kraj výš

dol naplnil se září zlata,

jak sladkým vínem šumná číš.

A nad rubem té jasné číše

ví básník, jak mu v srdci snáz,

kdy nade skalní schýlen sráz

do prsou mladých loká tiše

to zlaté víno jarních krás!