Jarní večery.

Ty snivé jara večery,

jak mluví v duše hlubiny!

Na zemi, nebi pokoj boží,

v květ rosu, v oko slzu vloží –

zas blaha táhnou hodiny.

Ty snivé jarní večery,

kde jaký zvonek, rozzvoní:

zvon tiché vísky ku klekání,

zvon lidských srdcí k vzpomínání –

v to mateří květ zavoní...

Ty snivé jara večery!

Mír dýší andělé a chlad,

jsou samý květ a lesk a vůně,

že který člověk srdcem stůně,

v nich umříti by volil rád.