Jarní větry.

Jarní větry dují. Je to teplý van,

jak když anděl letí od nebeských bran,

a kam proudí a kam letí na řece i holé sněti,

z kořenů to mládne, puká se všech stran.

Odkud, větry, jdete, kdo vás poslal k nám

probudit kde koho, vyrvat mrákotám,

kdo jen budí vaše hnutí a kdo v před vás letět nutí,

když vás douti slyším, u sebe se ptám.

Sním, že nejste více nežli křídel vzruch

nesčíslných ptáků, kteří dělí vzduch,

kteří se už zvedli v dáli, a jak křídlem zamávali,

přihnali dech jihu vlažný v zamlžený luh.