Jarní větry.

Rád slýchám z jara bouřné větry váti.

Má duše hne se, jak by chtěla bráti

se s labutěmi, které z jihu spějí,

a jak by chtěla v jejich vírném reji

nad step, jež dřímá, nad moře, jež duní,

se vznést a volat: Nesu jaro s vůní,

dám pažitu je, sadu dám a lesu,

a řeknu vlnám: Rychle vstaňte k plesu!

a řeknu k ptákům: Rychle vstaňte k písni!

Mám pro vše lék, co bolí vás a tísní;

lesk mého nebe kalný zrak váš zjasní,

co klíčí v srdcích, vstane, bude básní,

co klíčí v zemi, bude plným klasem,

a bude plodem; všady jedním hlasem

o novém jaru rozlehnou se zvěsti.

Já řeknu kmetu, který suché klestí

na kraji lesa sbírá: Ustaň, chudý,

jsem tobě teplo, já proniknu všudy,

do ňader země i v tvou jizbu šerou!

A milující dívce: Písní sterou

vzduch naplním, v nichž láska bude pláti!

Rád slýchám z jara bouřné větry váti.

Vždy zdá se mi, když v tmavých nocích dují,

že rozumím, co sobě vypravují:

Teď křídlo mé se pustou plání kmitne,

a v krátce tady bude pole žitné,

v něm koukol s chrpou, svlačec s zvonkem bílým;

a kam se nyní s drsnou písní chýlím,

tam děvčata len modrý budou pleti,

a s nimi v závod všecko bude pěti,

v azuru skřivan a křepelka v trávě;

kol těžký ruch se zbudí ve doubravě,

a zazní lomoz pluhů, bran a rýčů,

a koní řeht, hlas lidí, praskot bičů

a táhlý zvuk, při němž se brousí kosa,

stád bujná vřava, píseň, kterou bosa

si dívka nesouc žencům oběd zpívá,

a matky píseň, jež před vedrem skrývá

své dítko v snopů stín, je uspávajíc;

zřím jahodu, jež v hustém listí zrajíc

chce utržena býti v kráse svojí;

žní vidím shon a slyším, jak se pojí

z těch různých zvuků bouřná hymna plesu.

Rád ustoupím a schovám se v šer lesu;

ať země bují k zdaru pro člověka,

ať nový život v její žíly vtéká,

klas rozvlní a v hrozny plamen lije,

ať vše jest život, ples a poesie!

Rád slyším z jara bouřné větry váti.

Má mysl vždycky v starý park se vrátí;

zřím chýši, z mračen lesů smavě zírá,

vlaštovka u ní stébla k hnízdu sbírá,

a jaro tu, ač neví o něm zima.

Tak přes rameno stařeně, jež dřímá,

se dívá smavý hošík zlatovlasý.

V své duši cítím nové světy krásy.