Jarní vzpomínka.

Na jedno jarní odpoledne,

když fialkami voní mech,

když zázrakem ve chvíli jedné

sto poupat pučí na stromech,

si vzpomínám, a smutno je mi,

že dlouho vedle vás jsem šel,

a v oči se vám díval němý,

a přec v nich štěstí nenašel.

A smutno je mi, z ptačích trilků

když k duši mé to zavane,

že vedle sebe půjdem’ chvilku,

však spolu – spolu nikdy ne!