JARNÍ.

Jarem se vzbudilo co kde je,

země již přestala studit,

jenom ty touhy a naděje,

zapadlé do času závěje,

ze snů se nechtějí vzbudit.

Zelená jarní kol krajina,

zima kde roztála vzpurná,

jenom ta prostřed ní ruina

dál jak když dříme a vzpomíná,

stále tak smutná a chmurná.

Vzbudili ze sna se motýli,

zahráli barvami všemi,

jenom ti, které jsme složili

pod hrudy do tiché mohyly,

dále spí, dále, tak němí.

Jen se mi nedívej k dálce té,

cesta kde ztrácí se, točí,

pojďme, snad s radostí dítěte

najdem sny do fial zakleté,

v podléštky drahé nám oči!