JARNÍ.

Zas jaro... Duše křídla rozpíná

a se skřivanem vzletět touží,

sníh stírá měkce se svých perutí

a s ním vše, co nás v zimě souží.

Zas cítím růsti konvalinek běl

a dýchám opojnou jich vůni,

zří na mne z travin skromnost fialek

tajemným modrem horských tůní...

Tu náhle tušíš dávnou minulost,

jak láká tě zpět v klamy mládí,

a děti, kterým šediví juž vlas,

si s illusí zas hrají rády...