JARNÍ.

Již slyším opět vánky jarní,

jak dýší v mladém snětí,

a v modru nebes vidím ptactvo,

jak k staré vlasti letí.

A na polích a na lučinách

vášnivě květy bují,

i zdá se mi, že lásky sny

všem tvorům duše ozařují.

A zachmuřené hory strmé

svá pozvedají čela,

a všude tam, kde ležel sníh,

květiny Vesna rozhodila...

A nitro mé se vlní bouří;

vše hřímá v něm a jásá,

neb jasně zřím, že s Boha tváře

na širý svět se line Krása...