Jarní.

Jaro se hlásí mně do oken

zelení květy a ptáky,

plno je krásy a svěžesti.

Matko, proč vlhnou mi zraky?

Každičké místo jak stezka je

vedoucí v bájený Eden.

Matko, mně stydno je, v prsou mých

posud je zoufalý leden.

Bojím se vykročit z jizby ven –

pohřbí mne jaro svým květem.

Ukryj mne do zimy, matko má

ukryj mne před celým světem!