JARNÍ

Kam letíš, ty mladá myšlénko,

ze zimních těch v duši ledů?

„Zde vylétla první hle včelička,

já pospíchám za ní v sledu.“

Kam letíš, ty milá včeličko,

hned v první té slunné chvíli?

„Já spěchám zde na sádek hřbitovní

se popást a nabrat síly.“

Však země je všude jako kost

a sady tak nahé, bědné –

„Ach na hrobech leží a voní a zvou

vždy sílivé květy medné!“