Jarní.

Skřivánků prvních slyším hlas,

zřím v luhu očka sedmikrás

a lístku křovin na sněti

již opět těsno v poupěti. –

Ó jara čas, ó blaha čas!

Zpomínek pln a vážných dum,

zní v sluch mi známý bystřin šum,

a hudbou vánků lahodnou,

pne mysl peruť svobodnou –

vstříc radosti, vstříc blahým snům!

A jak to jaro na luzích,

plá jara kouzlo v ňádrech mých –

a květy, jež chtěl zničit mráz,

se v duši moji vrací zas –

v hruď slunce lásky, na rty smích!...