Jarní.

Ó bílé mraky, letící v dál!

Ó šumící vody, ó zeleni!

Ve hloubi skal, Pan, který spal,

promnul si oči, zívnul a vstal –

ó mladičké, mladé lupení!

Ó srdce lidské, po tísni zim

to zvadlé listí odhrň juž kol!

Zda spánkem tvým svit s teplem tím

vykouzlí s poupětem jediným

na uschlém keři zelený stvol?

Ó bílé mraky letící v dál!

Ó šumící vody, ó zeleni!

Máj, srdcí král, v pouta vše jal,

že skoro bych se rozplakal...

ó žal!

nad tebou, mladičké lupení!