Jarní.

Keře již mají své zelené nehýtky

a olšoví zlaté své třásně.

To jaro zas vymýšlí básně

k svým lákavým písním nekonečným,

k svým návratům věčným

k velebné, čisté kráse.

Vše jest, jak bývalo dříve –

a přece je nové to jaro,

když nově se vrací.

Novou si píseň zpívají ptáci,

a srdce nově a sladce se rozesnilo.

Zahynul smutek,

a nastala chvíle svatá.

Vždyť i to srdce

jako by mělo zas na poupata.

A vyhaslé oko se jasní,

tvář krásní,

paprsek slunce zachytí,

šťastně se zasměje

a chvílemi zasní

nad jarem v sobě i v přírodě,

nad kouzelnou, zázračnou básní.