JARNÍ

Je večer teplý, růže slastí vzdychá

a jaro zpívá žhavé serenady,

Tvá duše skloněna jak lilie sní tichá

uprostřed vůní, jež se šíří všady.

Jak zlatý paprsek Tvá vzpomínka se chvěje,

tmou večera letí někam v dáli,

mé srdce Ódy jásavé k ní pěje

a v tajuplný sen jak v mlhu se halí.

Tvé oko sálá nepoznanou něhu,

v zář jeho moje duše usedá si,

mně jest, jak plul bych k neznámému břehu,

kde v taj se halí neviděné krásy.

A mizí vše, jen růže slastí vzdychá,

jež roste v srdci mém a rudě plane

a čeká tam, Ó, krásko moje tichá,

s Tvých očí slza lásky až v ní skane!