Jaro a pěvci.

Kolikrát písní zvučelo mi srdce,

kolikrát znova hoře mi je hnětlo,

a vždy jsem vypěl je a hlavu zvedl,

a odmlčev se, děl zas: budiž světlo!

I věřil jsem už skoro v lidské řeči,

že mládí z lásky vypěti se musí,

že květem jara jest jen všecka láska,

že každé srdce v mládí pět jí zkusí.

A věřím dosud v jaro lidských srdcí,

ba věřím víc: že každý pěvec pravý

si jaro v srdci do té smrti střeží,

že snění nejde mu – ni z mrtvé hlavy.