Jaro a vzkříšení.

Vstaňte, vstaňte, vstaňte!

vy lesy, sady, lučiny,

ty polní zlaté símě:

již zašly strastné hodiny

a vyzvánějí zimě.

„Vstaňte, vstaňte, vstaňte!“

Tak pustou letíc krajinou

mladistvá Vesna hlásá

a přítomností Vesninou

vše zvedá se a jásá.

„Vstaňte, vstaňte, vstaňte!“

Tak zazní světem v soudu den,

a vseté lidstvo v rovu

dodříme dlouhý smrti sen

a povzkřísí se znovu.

„Vstaňte, vstaňte, vstaňte! – – – “

Zdaž vstanu, abych v ráji žil,

zda k nekonečné muce?

„To Bůh Tvůj Tobě zůstavil,

svůj osud máš si v ruce!“