JARO CHUDÝCH

Šedé lesy na obzoru,

radostně tam zbloudí oko.

Oloupala bříza koru,

nebe je tak převysoko.

Na obzoru šedé lesy

za komíny, ulicemi...

Za nimi já vidím kdesi

zářit slunnou, teplou zemi.

Palmy, datle, med a míza,

banány a ženy hnědé.

Oloupala koru bříza.

Jak je naše jaro bledé!

Zlatí ptáci nebem letí,

jako hračky kolibříci,

ve vlnách křik nahých dětí,

v zátoce člun prchající – –

Kdybych Bůh byl moudrý, bdělý,

chtěl bych k nám jen jednou vzíti

ono jaro, aby měly

o čem děti chudých sníti.