JARO. (II.)

Že Evropa se chvěje v hrozné křeči?

Bestie války, že chce kořist svou?

Jaro je jaro a láska je láska

a jejich krása krásou jedinou.

Že proudy Sávy zardělé jsou krví,

že rozvrat rodin zítra přijde snad?

V dnech jara stačí přitisknutí k hrudi

a tichý šepot: mám tě z duše rád.

Nač pessimismus, když vše kolem raší,

nač slzy, nářky, když je květů čas?

milujme jaro, žijme svoje chvíle –

nevíme zítra, co bude z nás.