JARO. (III.)

Tam kdesi dole polnice zvučí,

tam kdesi dole schystána žeň

a tady slunce radostně plane

a život vítá veliký den.

Paradox krutý: V zrození chvíli

příšera Smrti pohlíží v svět...

nebude jaro pomníkem času,

v němž kvetl jenom krvavý květ?

Truchlivá nebesa těhotna morem,

spínají tajemstvím dějiny chvil –

Co zrodí okamžik? Co skryto v tajemství?

Jaký je začátek a jaký cíl?