Jaro, léto, jeseň a zíma.

Ej ledu kůra litá běhuté vody více nepoutá,

Pádící dolinou pěnivý se potůček ozývá.

Fijala, záliba má, libovůně potajmo vydává.

Jívu odívá roucho nové; sady, louky osívá

Máj oko vábící lepotou. Veselou si počíná

Píseň oráč a malý na palouky pasáček uvádí

Housata. Tóny milé echo rádo ve háji opáčí.

Máj sady, háje na ráje mění. Jaro páše ty čáry.

Louka kosou sečená voňavé tady zápachy dýše;

Žíto bělá se; lepou lakomá rosa růži napájí.

Úpaly záhubivými nový tamo sádek umírá

Nápoje žádoucí. Košatou sedají pode lípu

Vázačové a hoví si, by sílu nabývaly oudy.

Žíto žaté ze polí již oráči vozí. Nenadále

Bouře divá rachotí; i valí se palouky hubící

Líjavec údolinou. Luh i háj zotaví se po bouři.

Lány holé v okolí! Ze sadů jeseň úrodu dává;

Víno rodící révě ubírá tíži opojnou.

Roucho lesů měnavé, jako douha, nyní malováno.

Líha novou nadějí se zasívá; sej se ujímá.

Káně po háji volá; jelenů řičení se ozývá;

Úhory málo zajíce tají a ve záloze rána

Záhubivá ho čeká; ach, ubíhati dále nemůže!

Bouře hučí; ryšavé hájů odění opadává.

Lítí Aeoloví synové sypají led a jíní.

Bílé roucho šatí luhy, louky, rolí; tu se září

Líha rubíny setá. Bujnou řeku zíma opíná

Pouty tuhými ledů: i to mílo jarému jonáku.

Ó veselí! tu sedá do saní; jako létaje línou

Půdu tepá ledovou a jinému o závod ubíhá.

Aj jaro, léto mizí, uletí jeseň, ujde i zíma!