JARO MĚ VESELE ŠEVELÍ...

Jaro mé vesele ševelí,

směje se v mladistvém jeteli,

vůně se rozlévá vzduchem,

lehounké vánky jdou po kraji,

pohádku sladkou mi šeptají,

vnímám ji zrakem i sluchem.

Svěží tou rašící zelení

veliké života zjevení

opíjí zraky mé oslněné,

chce se mi v radostné závrati

modlit se, jásat i plakati,

děkovat i za sny nesplněné.

Je mi, že stále jen děkovat mám

za hořkou pravdu i za sladký klam,

je mi, že padnout mám na kolena;

domovem je mi tu každý kout ve kraji,

všude snad v podzimu plody mé dozrají,

všude je země má zaslíbená.

Rozkoší dýchá vše kolkolem,

rozkoší jásá pták nad polem,

rozkoš ta zchvacuje duše i těla,

ve zlatém dešti chce země klín obejmout,

vášnivý, sladký je jarní ten proud,

a já jsem se rozepěla.