jaro na dědině

zahrady hlaholí snubními písněmi,

ovocné stromy se obalily smíchem,

zeleň se hnula a čistými dlaněmi

rozdává ilusi mládí.

dědina stará se vzdala jak v mumraji,

domky svou starost si zahalily leskem,

pod stromy sukně a plínky se třepají,

na okna muškáty sedly.

na čistou silnici slunce se usmívá,

svět se tu proměnil v idylickou báseň:

ke chvále života píseň to svádivá,

nebeské milosti plná.

jinak je ticho, jen po slunné silnici

žebráci seshora, žebráci aj zdůly

krokem se šourají, plaše jak vinníci,

tu a tam žena i dítě.

u vrat a dveří se den ze dne zastaví,

den ze dne přijdou a odcházejí zase,

jiní a stejní a staří a churaví,

mladí jdou často ve dvou...