JARO NA FAŘE.

Hle, farský plot! Tam bez již kvete mladý

a něžnou zelení se směje z latí,

svah z fary, hle, již pampelišky zlatí,

v to pupence sem voní ze zahrady.

Vždyť na faře je jaro jako všady!

Pan farář vznícen sluncem rychle zkrátí

svůj breviář a v zahradě se ztratí,

kde nad záhony vrabci vedou svády.

I mladý kaplan vyšel s bledou tváří

ven před faru a tmavým okem dívá

se v modrý vzduch, jenž kmitá v slunce záři.

Ó, blaho jara, jež mu z dáli kývá!

On slyší – ani tam se vrabci sváří –

jak skřivan výš o věčné lásce zpívá.