Jaro na Závisti. (I.)

Jaro, jaro! Všudy zpěvno,

všudy vonno, všudy mlado –

povězte mně, má panenko,

není-li tu eldorado?

Hle, hle, modrem bílý mráček

plachtu zvedá, rychle plaví:

pověz, pověz, mráčku bílý,

nepluješ-li ku Zbraslavi?

Pluje, pluje! Od Zbraslavi

k Závisti se trochu nahne:

pozor, pozor, myslivečku,

ať ti rujné nevytáhne!

Nevytáhnul, jinam zahnul,

nad vršík kams k památníku:

jen ho shledl, v líci zbledl,

rozplakal se v okamžiku.

Napojily slzy jeho

žitné pole, pole smavé,

rozkukaly žežhuličky:

„Vítězslave, Vítězslave!“