Jaro odchází,

Jaro odchází,

zháší krásy pochodně.

Hluboko v srdci,

někde až na jeho dně

sešel se smutek a mír.

Ztišil se vír

touhy rozdmýchané,

květy nadýchané

všechny opadly.

Jen ty na dně v srdci

dosud nezvadly.

Jaro zašlo,

léto si ho chytlo do sítí,

ve vzduchu jsou jeho stopy slední.

Květ, jenž se má rozvíti,

nutno hledat po bouři,

ne před ní.