JARO V MĚSTĚ

Slunce jak malý košiláč

v ulicích zpívá zlaté sloky:

Z kolébky nebes vypadlo na zem’

vyzkoušet’ první kroky.

Sasanky z lesů roztěžských

na každém rohu visí,

zhluboka lidé vydychli,

dokořán otevřeli si.

Po zlatých stopách, v zlatě slok

procesí očí rozběhlo se,

strážník náš sněhem rukavic

v pozoru vítá klouče bosé.

Na svatojakubské věži

provazem trhla hlásného ruka,

za Horou barvou zelenou

zhluboka vykřikla luka.

Padají zvony do ulic:

Náručí všech je otevřeno,

v zvolání každém a v každém tónu

tvoje jméno...

V okně tvém visí nebe cíp,

výšivka na klín klesá:

Srdce tvé spěchá – Kam?

Ulice plesá.

Na okně malý košiláč:

Vrkoče zlaté, zlatá šíje.

„Lásko!“ Zatím co zní tvůj šťastný pláč,

stříbrný zvonek v hrudi tvé bije.