JARO V MĚSTEČKU

Co jara předzvěstí, jsou bujná prameny

a slunce horoucí, vysoké plameny,

jež po větrných dnech v strom každý keříček

se popálí, až do kamenných políček.

Kde mračný déšť jas duhy vklene nad luhem,

tam kravku v poli uvidíš se ploužit před pluhem.

V městečku, v domcích nad hromadou korálků

bdí vězni, bílé ruce navlékaček,

park rozbujel a z hnízd kdes na dálku

nesmělý první dnes se ozval ptáček

a chlad jde s hor, však slunce v dálky tne jak meč

a západ jak by rval tam z výšin temnou kleč.

A tkalci od stavů a papučáři od bačkor

zří s prahů na hory – jde jaro s hor,

tu první mluvou boží jaro hovoří

zřít stopy jeho světlé v kamenitém pohoří,

neb zem se otvírá, a z trav a sedmikras

se ozval první laskavý ten boží hlas.