Jaro v srdci.

Do hor vniká jara záře,

tužba smělá budí květ,

krása touží ze žaláře,

z poupěte se dere svět;

omlazené slunce jásá,

a v té směsi blažené

sladká bolesť mnou otřásá –

chceš rozkvétat, srdce mé?

Vítězně ve mráčku skví se

první bouře, těkajíc,

a kdy hravě utiší se,

země letí nebi vstříc.

V prsou dují mladá muka,

žití nové, plamenné,

tisíc úzkých roušek puká –

rozkvěť, rozkvěť, srdce mé!