Jaro v zimě.

Slunečný jarní den

ve zvučném ptáků pění

nám k lásce nesouzen –

my začali se milovat

už v podjeseni.

List s hlohu opadal

a jíním šedla luka,

vlašťovky táhly v dál,

když dotkla se mne na čelo

tvá věrná ruka.

Vlašťovky táhly v dál

a léto na vždy s nimi,

chlad od strniští vál

a s ním ty chmurné pohádky

ledové zimy.

Nebe je mrak a tíž,

duch nejináče,

přitul se ke mně blíž

ty poslední má pohádko,

mé jarní ptáče!