Jaro zavítalo – radosti s ním,

Jaro zavítalo – radosti s ním,

po žalostech však přece zůstává stín,

slunéčko zahřeje opět naši hruď,

protož vytrvej a své lásce věren buď.

Krásou vše doplní barevný květ

a vůni jeho citu pozná svět,

v každém kvítku jest tajné přání,

o němž mnohý jistě nemá zdání.

Vše co ve světě přeje si přátelství,

snaží se zjeviti i tvoje radosti,

tak i ten květ cítí žití své

a touží ti sděliti, zač prosí srdce tvé.

Nemožno bránit se tomuto tajemství,

vždyť kvítka mírní i mnohé žalosti,

s květy hleď vždy dobře zacházet,

láskou k nim a citem nech se provázet.

Jest to dar od Boha, přírody Stvořitele,

pročež vzpomenout mají její škoditelé,

že s mohyly jejich každý květ odpadne,

když necit pro květ v srdci jim zůstane.

Doufám, když zrak první květ vidí,

že touhy své mladistvé z duše mu sdělí,

by splněné vzešly doby lásky,

pro niž odhodlán v odvážné sázky.

A když tvé pochopení duše ucítí,

jemné city jistě v sobě roznítí,

pak nevěstí tobě svět zklamání

a dospěješ v nitru k poznání,

že život tvůj květu se podobá,

který dnes krásný, zítra v zkázu upadá,

touhy nesplněny – po všem veta,

toť poslední květ tohoto světa.