JARO!

Cosi šustlo ve větvích,

hrdličky se ozval smích,

divný ruch se zvedl v mlází,

jitro mu v klín perly hází.

V bílé páře mýtinou

s kolouchy sem laně jdou,

zastaví se – větří chvíli,

a již bleskem v háj se skryly.

Nad potokem modrý skvost

mih se – lednáček tu host,

v proudu zčeřil sterá kola,

bukáč na něj z tůně volá.

V houští, kde spal ještě sníh,

náhle nepokoj se zdvih,

červenka si pipla v tiši,

že už zvonky v dálce slyší.

Kos i špaček, hejl i drozd

proletěli celý hvozd,

prý už zima dýchá ztěží,

od luk věje vůně svěží.

A v tom kotouč slunce vzňal

vršky modřínů i skal –

honem k plesu, do jásání,

vítat máje sladkou paní!

Čížek rozdal partesy,

zpěv už zazněl nad lesy –

zlatá záře padá v sněti,

jaro, jaro z jihu letí!