JARO

Háj jarních jabloněk se houpá,

jarní vítr nahý

v jich bílých peřejích se koupá.

Šum vlahý a blahý.

Pod prosluněným šelevem

květů, útlých listů a vánků,

temný, dumavý ton srdce

jako z hlubokého spánku.

Své kořeny sšeřelé,

jež v záhadě světa dřímou,

mhavě si uvědomí

srdce a stromy.