JARO.

Nuže do díla

jara do hutí,

zašumělo k nám

zlatou perutí;

zašumělo k nám

v sladké předtuše,

že mu rádi otevřeme

bránu do duše.

A kdo váhal by

v líném zátiší,

nechť ho Pán Bůh sám

v prosbě neslyší –

nechť se zavře mu

jara skvostný chrám,

a on v líném zákoutí buď

pohřben sebou sám!

Však kdo ruku svou

k práci přinutí,

nechť mu jara ji

sílí přilnutí,

nechť mu otevře

jara skvostný chrám

a nechť pozná svého blaha

hvězdou že je sám!