JARO.

Elso Maria,

ty, kterás po celý rok

prodávala sladké půlhodiny nocí

v osvětleném domě,

Elso Maria!

Stíny zapomenutých tiše v dáli jdou.

Nikdo neví,

že pro tvé ruce v klíně,

bledé a zamyšlené

přistálo k zemi večerní slunce

a dýše na ně

sen teplých růží.

Vy stíny, tiše, tiše cestou jděte.

Až zavřeš oči

a hroty svých prsů

se dotkneš

vzdálených hor,

tvé slzy

na semknutá kolena padající,

Elso,

komu otevrou?

Komu otevrou,

Maria?