Jaro.

Jarní slunečko již hory pozlacuje,

Tichý slavík v lese libě prozpěvuje,

Háj se v zelený plášt opět odívá,

Krásné přirození znovu ožívá.

Žížaly z svých tmavých zemnic vycházejí,

Věrné vlaštovky zas z vzdálí přicházejí,

Na domích nám budou libě štěbetat,

V hnízdách s mladým plodem míle klevetat.

Outlé včeličky zas na květiny chodí,

V tmavém domečku svém mladé broučky plodí,

Brzy sylné roje budou pouštěti,

Do mistrných plástů strdí snášeti.

Na zeleném drnu housatka se pasou,

Tráva se jim směje přiodětá krásou,

Mladí beránkové v poli skákají,

Krásní motýlové všudy létají.

Tichá hrdlička sy ratolístky suché

Snáší, staví hnízdo prosté, jednoduché,

Drozd sy omazuje krásně blátem dům,

K bytu sobě volí pustovečka rum.

Švárné děvče sbírá roztomilé kvítky,

Milému z nich vije utěšené kytky,

Píšťalky sy z vrby chlapcy dělají,

Vtichých houštěch drozdů, pinek hledají.

Pilný oráč k pluhu sáhá na usvitě,

S radlicý sy kráčí na svou rolí hbitě,

Kopáč s motykou své kopá vinice,

Chtěje nabýt vína plné pivnice.

Nové sýly z jara všecko dosahuje,

Tvorstvo k dílu svému snažně pokračuje,

Y mne nutí básnit jaro přemilé,

Nedejtež mi zbloudit Múzy spanilé.