Jaro.

Od hor vane teplý jih,

plno poupat na větvích,

míza v stromů hrudi,

slunce vroucně líbá zem,

ba i v srdci mladistvém

jara zvěsť se budí.

Slyš, jaký to venku šum?

Vyšla dívka ke vrátkům,

mile hoch ji zdraví, –

líčka, slova, samý květ;

touha, láska, zmladlý svět

popletly jim hlavy!