JARO

S modrého nebe pršely

zázračné žluté čilimníky,

zem do objetí sevře-li,

to prší zlaté čilimníky.

Ó, za to blaho díky, díky!

Jaké to bylo jaro, ach!

Svět točil se jak v kolovrátku.

Když srdce tonou v samotách,

život se přede v kolovrátku,

a volá, prosí: „Ještě, ještě!

Přívaly zlatého deště!“

Ó díky, díky, jarní svátku!

Tvůj věčný vzlet buď veleben,

největší moudrost byl tvůj sen

zlatého deště, zlatého deště,

zlatého deště!