Jaromir na honbě.

Kam, kam s hrdým panstvem

Slavné kníže! kam, kam

V hlučném blesku myslíš

S hradu jeti dnes?

Doma zůstaň slavné

Kníže, doma, kde ti

Věrnost strojí hody,

Láska stele byt!

Chraň se lesa, chraň se

Hrdých pánů, v pustém

Lese číhá na tě

Zrada, číhá smrt!

Ach! slyš, ach! slyš, co mne

V nocy vyděsylo

Hrozné, co mi o tvé

Zkáze zjevil sen.

Jako lvové, jako

Dracy vyskočili

Na tě protivnícy

Syví z pustiny.

K stromu jako chlapa

Přivázali tebe,

Bili slavné kníže

Jako dravou zvěř.

Darmos slouhy věrné

Volal ku pomocy,

Darmo hory doly

Vrahům sliboval;

Věrné duše hlasu

Neslyšely tvého,

Zrádcy s posmíváním

Strojili ti smrt.

Doma zůstaň slavné

Kníže, doma, kde ti

Věrnost strojí hody,

Láska stele byt.

Takto outlá Běla

Na kolenou klečíc

Prosý Jaromira

Na lov jdoucýho.

Marné prosby, plané

Slzy, bůjné kníže

Hledá honby, hledá

Zvučné radosti.

Na koníčku vraném

Jako střela horem

Dolem letě nutí

Pány k veselí.

Švarní páni zlatem

Třpytíce se v plesu

Jedou, švarní páni

Ostří zrádnou zbraň.

Les se rozlíhá, a

Hory trnou, plachá

Zvěř se v křoví skrývá,

Když se žene smrt.

Cosy jako hrůza

Z pustin roste, cosy

Srdce oužíc strachem

Mluví knížeti:

Vrať se kníže! vrať se

Domů! Tady číhá

Zrada, závist blíká,

Smrt ti ková pád.

Hned se smělost, hned se

Žádost honby v plné

Slávě stavíc šíří

Srdce knížeti.

K předu kníže! k předu,

Kdežto radost bydlí;

Radost ztuží zdraví,

Zdraví zmuží tě.

K předu kníže letí,

Třeskem děsý lesy,

Zvukem bouří skály,

Šipem smrtí zvěř.

Na Velize hledí

S hory v širé lesy,

Srdce trne strachem,

Hlava kolem jde.

Utec kníže! utec

Domů, mluví bázeň;

K předu kníže, k předu!

K honbě žádost zve.

K předu kníže letí,

Třeskem děsý lesy,

Zvukem bouří skály,

Šipem smrtí zvěř.

Radost roste, srdce

Skáče, oči jiskří,

Tvář se jako růže

Třpytí knížeti.

Hluk se zmahá, zvěř se

Klátí, houstne les, a

Zrada srdečnosti

Kuje náhlý pád.

Jak blesk obkličují

Zrádcy pána svého,

Jak hrom třepí srdce,

Děsý duši ctnou.

K dubu váží outlé

Ruce, ješto jako

Bratří vychovaly

V lásce ještěry;

K dubu upínají

Tělo, které v kmentu

Přebývalo, ploulo

V sladké rozkoši.

Hlavu tuží, co se

Zrádcy o vás jako

O své dítky dnem y

Nocý starala;

Srdce bodají, co

Láskou přivinulo

K sobě lidi, celý

Milovalo svět.

Krásu dělajíce

Kloní hlavy, ruce

Skladají a mluví:

Slavné kníže kaž!

Jako střely slepě

Otrocy se s hory

Spustí, v rozvaliny

Skočíc zvolí hrob;

Slavné kníže pokyň!

K činům poletíme

Nemožností, tobě

Z lásky projdem svět;

Snesem zlato, snesem

Rozkoše, a jako

Bohu usteleme

V divé poušti ráj.

Nyní trouby znějí,

Krása dělí se a

Střely natažené

K terči sešlou smrt.

S posmíváním míře

Praví hrdý Kochan:

Pane kníže vzhlédni!

Pěknou střelím zvěř.

Kníže vzdychá, oči

Hasnou, tma se sype,

Smrt se jistá stavíc

Káže: S světa poď!

Každý zrádce s smíchem

Míří, každý střílí

Vůkol hlavy, aby

Hrůzou sýtil mstu,

Aby trýznil kníže

Ouzkostí, a stokrát

V ducha zděšeného

Seslal s střelou smrt.

V hrozné jako v pekle

Poušti zrada plésá;

Doma jako v nebi

Věrnost s láskou bdí.

Láska Běle nedá

Ani stání, ani

Oddechnutí; městem

Běhá, volá lid:

Poďte věrní pána

Svého služebnícy

Spěšně, nežli zrada

Pána zbaví vás.

Věrný lid se hrne,

Věrný lid se těší,

Že ho vede k ctnému

Boji Hovora.

Slyší hřmot a plesů

Znění, zbírá každou

Kapku sýly, jak chrt

Kvapí k pomocy.

Hovora lid vede,

Kde sy zrada plesy

Utvořila, kde již

Panovala smrt.

Hry se nasýtili

Zrádcy, černá msta se

Ukrotila, nyní

Zemřít kníže má.

K srdcy jako k terči

Míře praví Kochan:

Pane kníže vzhlédni!

Střelím v srdce zvěř.

V tom co třeskot hroma

Peroucýho zahřmí

Hluk, a na Velize

Stojí Pražané.

Zrádcy zbrklí pádí

V les, a služebnícy

Věrní rozvazují

Pána milého.

Domů, křičí, domů

Slavné kníže! kde ti

Věrnost zhojí rány,

Láska stele byt.