JAROSLAV HILBERT.

Tvé posudky když, milý, čítám

a brkám o tvou logiku

a nedotknutelných Tvých NERVŮ

když vyhýbám se dotyku –

tu postava v mé roste mysli,

jež vše kdys pro tě vyhrála,

a odsouzena tebou klesla

v komickou roli „huhňala“...

Ó, kritiku, je něco v světě,

co bez NERVŮ nám poví cit:

líp věru huhňat jako Vojan

než jako Hilbert klábosit!