JAROSLAV VRCHLICKÝ

Mám razit minci pro budoucí děje,

z níž reliefem hledí hlava lví.

Bronz je moc tvrdá, zlato moc se stkví –

nechť tedy stříbro s démanty se sleje.

V tom oku mnich, v druhém se cynik směje,

na čele pečeť velkých tajemství –

a z hrdla zapadlých měst zvony zní,

kaskády smíchů, hříchů epopeje.

Vodotrysk bájný; masek Proteus

z růžových hájů a z náručí Mus

se v žalář zmítá a své rány čítá.

Od květu na květ jako motýl lítá,

bez cíle štvaný litic havětí:

Král na trůně – i žebrák na smetí.