JAROSLAV VRCHLICKÝ.

S mudrce klidem šel Jsi, Mistře, žitím

a neúnavně pracoval’s a tvořil.

Tvá cesta nevinula se vždy kvítím

a Osud leccos z nadějí Tvých zbořil.

Přes všechny rány, sykot nenávisti,

jež chtěla Tebe navždy umlčeti,

stál’s pevně jako dub, jemuž rvou listí

podzimní vichry, olupují sněti...

Ty’s mudrcem byl v umění i v žití!

Již dávno ztichla bouře nenávisti –

dnes slunce díků nad Tvým hrobem svítí

a lauru nesmrtného chví se listí...