JAROSLAVU VRCHLICKÉMU.

Kam spěl Tvůj let, a v každé době,

ať ku hvězdám, ať v zem se hřížil,

s tou zvěstí, již Ti daly k sobě: –

já vím – žes čelo neponížil!

– let v ideál že byl to stálý.

V Tvém boji s žitím, prací, žalem

Tě neznali; i ať jsi vysnil

si laur neb trn v tom světě malém:

já vím – žes duši nepotřísnil!

A vím, že jsme se milovali.