Jarý život. (3.)

By Jan Václav Tůma

Růže a srdéčko,

překrásné květiny,

z rána se rozvily

o samotě;

a v tiché samotě

slzička nesmělá

v milosti hovoří

o životě.

Schovej tu slzičku

do srdce hluboko,

vždyť ona krásu ti

v srdce roní;

zapláče, zabolí,

samotu potěší,

krása-li bez slzy,

což je po ní!