JASMÍNY, JASMÍNY...

Jasmíny, jasmíny,

noci májové!

Slyšíš v mém srdci řeku znít’?

Ji měsíc přišel pít’,

a na dně – tvoji pro lásku! –

tisíc je hvězdných oblázků.

Je noc, je noc,

a za řekou, za vodou,

slyš, tmou,

užaslou krajinou

jak slavík pláče, jásá, lká,

neumlká

pro tvé milování, pro objetí tvé

za noci májové...

Pomiluj, zlíbej ještě – ještě,

vylij se do mne – ty má! –

jak na zemi jarní deště,

když brázda každá je rtem svým

vyprahlým, žíznivým

jímá...

Je noc, je noc,

tvůj každý výkřik, slovo, vzdech

v mých věčně bude snech,

pomiluj vroucně, nechť zahynu

v ruce tvé,

horoucí lásky na klínu

za vůní jasmínů, jasmínů,

za noci májové!

Je noc, je noc,

obilí příboj šumí tmou,

já cítím vlahou ruku tvou

a vím,

že mládí tvoje celé,

sladké, rozkypělé

vypíjím!

Je noc, je noc,

snův otevřená brána,

veliká, drahá, požehnaná!

Slyš lásku, srdce své,

je všecko štěstí v ruce tvé:

jasmíny, jasmíny,

noci májové!