jasná noc

ztmavělo modré hedvábí

jarního nebe vysokého,

noc, která světlo odplaví,

mu nechala jen hvězdy z něho.

nad stromy září hluboce,

tah lživých očí uhrančivých

či košatosti ovoce

nad hladným spánkem spravedlivých.

a přece klamný poklop ten

na zemi strašně neduživé

je v takou noc nám nakloněn

a něhou posypává živé.

ta lživá krása sladce zní,

zpěv nejtišší a nejmírnější,

soucitný kontrast k hrůze dní,

jež seje zlatá pýcha zdejší.