Jasno.

V zlatohlavu výš a výš

stoupá slunce vzhůru,

skřivan jásá v poli již,

nebe ztrácí chmuru,

perlou zdoben každý stvol –

jaká milá cesta:

pozdrav Pánbůh kolem kol

dědiny a města!

Vede stezka houštinou,

noha v mech se nočí,

sosny kyprou paží mnou

nevyspalé oči,

a já si jich nevšímám,

výš jdu, blíže k nebi,

slunečný kde vínek mám

na prokvetlé lebi.

Hledím kolem: vrch i luh

zdoben zlatou řásní,

země kvete, zlatý vzduch

pln je ptačích básní;

z dálných hvozdů voní to,

v polích se to tísní,

a v mém srdci zvoní to

nekonečnou písní.