Jasno je venku...

Jasno je venku, tuhý je mráz,

s vysoka měsíček svítí

v nebeském luze – samý jas –

hvozdnaté, plamenné kvítí;

jak se tam asi v taký čas

děti mé budou míti?

Rád bych se na ty luhy vznes’,

abych Vás uzřel, mé děti;

na nich si milé hráti dnes,

slyšel Vás smáti se, pěti,

vznáším se, srdcem v hrob jsem kles,

duch můj však letí, letí...