Jasný den.

Dne rozlilo se tiché, bílé moře

a v lůžku ještě zatopilo mne,

radostí sladkou udeřilo,

radostí šílenou! –

Hořely plachty bílých, drobných mráčků,

zcuchány větrem snivě bijícím

do trav a stromů měkkým křídlem,

přes probuzené vsi...

A ven a ven, kams na kraj černých lesů

s havranem leskle modrým zakroužit,

a na kořeny vydoupnalé

se spustit ponuře!...

A ven a ven s motýlem pasek světlých,

s motýlem smutečním a s kobylkou,

s červeným bříškem v rudých cestách

jež lítá frčivě!

A ven a ven... Takový svátek slunce,

takový svátek vůně bláznivé

a smíchů zalykavých

a rána světlého!

Dnes lodníci, jež vezou mrtvé znaveni,

by měli odpočít si, ustát chvíli

v plavení do neznámých krajů

při písních smutečních!